Prvky kompozice

Jednotlivá kompoziční uspořádání prvků do vztahů nás vyvolává emoce a nemusíme si to ani nutně uvědomovat. Lidské vnímání je nastaveno určitým způsobem, který vznikl během lidského vývoje a je velmi silně propojen s přírodou, která má na člověka veliký vliv.

Pro příklad - zelená barva, která pro nás představuje vše co roste v nás uklidňuje, zatímco oranžová barva, což je barva ohně a slunce v nás vyvolává pocit tepla. Umělec těchto vědomostí využívá pro vyjádření určitého pocitu. Dále například pocit klidu navodí nejlépe horizontála (kompozice horizontální), v přírodě si to spojíme s hladinou moře nebo jezerem, které je klidné. Dynamiku a nestabilitu vyvoláme diagonálou což je horská krajina.



Linie je první podprvek tvaru, je to rovná čára a v přírodě se dokonalé rovné linie nevyskytují, ale může se tak zdát (horizont jezera). Pokud máme viditelnou linii má vždy tloušťku a směr, které definují i pocity, které v divákovi vyvolávají. Máme linii horizontální ta evokuje klid, stabilnost a řád, vertikální ta je spojena s tradicí, vyrovnaností a formálností (antický sloup) a diagonálu ta v sobě nese dynamiku a pohyb.

Křivka není v dnešním interiérovém designu tolik využívaná. Nejčastěji používanými křivkami jsou paraboly, S linie a sinusoida. Zvláštní kategorií jsou esovité tvary, které jsou významným ornamentálním prvkem doby rokoka a manýrismu. S tvary jsou ladné a přesto stabilní. U křivek můžeme rozlišovat míru zakřivení : kudrlinky, středně zakřivené křivky, obliny.



Kudrlinky jsou silně zakřivené, typické pro spletité rostlinné úponky a využívaly se v rokoku. Středně zakřivené křivky jsou ladné, splývavé a elegantní. Charakterizují tvar těla, jsou elegantní, harmonické a složité. V historii se s nimi můžeme setkat v secesi. Obliny jsou amorfní a organické tvary (tvar embrya), jsou spojovány s futuristickým designem.

Oproti linii, jež je strohá je křivka romantická a historická, rozhodně není minimalistická, jednoduchá a moderní, což se naopak dá říct o linii.



Geometrické tvary - tvar je dvourozměrný objekt, jež nám vznikne pokud spojíme linii a křivky, pokud ho protáhneme získáme třetí rozměr. Jde o čtverec/krychli, obdélník/kvádr, elipsa/válec, trojúhelník/jehlan, tyto tvary v čisté přírodě nenajdeme a již v historii jim byl připisován z tohoto důvodu symbolický význam. V dnešní době jsou spojovány s moderností.

Organické tvary máme konkrétní a abstraktní. Konkrétní jsou realisticky vyobrazené lidské postavy, květiny, zvířata atd. Abstraktní jsou pouze naznačeny, amébní, amorfní tvary, kapky. V interiéru se nejčastěji používají pro tvorbu vzoru, třeba na textiliích.

Barva je významným prvkem kompozice, barva se skládá z odstínu jasu a sytosti. O textuře se bavíme ve spojení s povrchovou úpravou materiálu, jde o jeho hladkost či drsnost, lesk a mat.

Představili jsme si jednotlivé prvky kompozice, nyní si je umíme zařadit, umíme už vyčíst co v nás vyvolávají a při tvorbě schématu s určitým cílem jich již budeme umět využít pro náš prospěch a pro krásu našeho interiéru. Pokud tedy budeme chtít tvořit interiér klidný nebudeme volit vertikální nebo diagonální linie a barvy ohně, ale linie horizontální a barvy klidné jako jsou třeba modrá, nebo zelená.

Zdroj foto: designmagazin.cz, estyle.cz, fugu.cz, Facebook + arch